Již předchozí tvorba Radka Malého ohlašovala pozoruhodnou proměnu doposud pro něj charakteristického způsobu básnické práce. Ubylo klasických forem, objevily se postupy zcela nové. Přítomný soubor představuje pět vícehlasých básnických skladeb, v nichž se prolínají dávné husákovské osmdesátky, nedávná pandemická zkušenost, ale i nejrůznější nevyžádané výzvy osudu. Jeho zpráva je příjemně epická, „jazzově“ uvolněná, jeho obraznost rozmáchlá a nekonvenční. Ve svých básních navštěvuje zákoutí imaginární i zcela reálná. Je to herbář, nebo bestiář? Básník se na každý pád nebojí všelijak zakřiveným zrcadlovým plochám vydávat nejen sám sebe. Této zkoušce podrobuje i řadu literárních či kulturních emblémů, ale především to, čemu se říká dnešek, naše „tady a teď“. Řečeno slovy jedné z jeho skladeb: „Toto není Eden!“.
