Velká část z jedenácti povídek sbírky Zelný cyklus satiricky reflektujedynamiku raného postkomunistického období, kdy se ve víru společenských změn nebezpečně blízko sebe ocitají ideály a nelítostná realita, vznešené s nízkým, kdy forma a obsah se radikálně liší a vše je nasáklé trapností, absurditou a nedůstojností. Vyprávění je budováno kolem působivé dějové situace a zájem se soustřeďuje na reakci postav vzhledem k okolnostem, v nichž se ocitají: básník, kterému jistý mecenáš, jinak chovatel prasat, zaplatí vydání sbírky, se náhodně dozvídá pravý, téměř neuvěřitelný důvod, proč se mu této cti dostalo, v reakci na inzerát nabízející služby kata zájemce zjišťuje, že odřeknutí služby je složitější, než by si myslel, intelektuál se těší z pozvání na konferenci, které se účastní jeho oblíbený filozof Jacques Derrida, aby po dvou týdnech smolení referátu doslova "narazil", a pravděpodobně nejsmutnější příběh - o muži, který se švindlem dostane na studijní stáž do New Yorku, aby se propadl do naprostého pekla. Ve své absurditě tak tyto nereálné situace odkazují k ja­kési rozpoznatelné realitě, jež je tímtozpůsobem zesměšněna, a tudíž - obnažena a odhalena.