Publikace představuje a shrnuje dílo sochaře Zdeňka J. Preclíka (*1949). Vedle Vladimíra a Mojmíra Preclíka jde o posledního z trojice českých sochařů nesoucích toto známé umělecké příjmení. Posledního, kterému chybělo zhodnocení. Pateticky lze zvolat - to nejlepší nakonec! Preclíkovy naprosto originální realizace z různých materiálů umělce řadí k významným autorům české postmoderny. Neotřelé přístupy vytvářejí z umělce demiurga, jenž nedává přednost hlučnému a prázdnému exhibicionismu. Preclík jako vynikající znalec řemesla zkouší hranice formy a námětů. Umělec navíc pracuje s kategoriemi, které nemusí být v českém prostředí zcela srozumitelné. Jeho projevy jsou torza, fragmenty a netradiční stylizační i klasické formy (dialogy evropského kánonu s orientálními a exotickými inspiracemi), jež pronikají mezerami velkorysé modernistické struktury. Součástí knihy je sochařův vlastní životopis a výběrový katalog díla.
