Říká se, že musíme poznat minulost, abychom mohli pochopit současnost. Hrdinové Ke Fejových povídek jako by se podvědomě tímto krédem řídili. Cosi v jejich nitru je neovladatelně pudí opustit zaběhané koleje svého života, podstoupit bolestivou cestu labyrintem své paměti a pokusit se rekonstruovat dávno uplynulé měsíce a roky. Při exkurzi do mlhavé minulosti však nenalézají žádný smysluplný příběh ani pevný klíč, kterým by odemkli tajemství svého života. Místo toho jejich vzpomínky probouzejí temné, iracionální síly, které je dovádějí do krajiny plné násilí, smrti a neuspokojených tužeb. Ke Fej (*1964) je profesorem naratologie a filmové teorie na známé univerzitě Čching-chua v Pekingu. Zpravidla o sobě tvrdí, že je spíše pedagogem než spisovatelem, do povědomí široké veřejnosti však vstoupil v 80. letech 20. století jako jedna z centrálních postav nové, experimentální vlny v moderní čínské literatuře. Z téhož období pochází i povídky výboru Zbloudilá loď. V 90. letech postupně ve svých dílech radikální experimenty s narativní strukturou opouští, jako spisovatel je však činný dodnes. V roce 2015 jeho Ťiangnanská trilogie obdržela prestižní Mao Tunovu cenu, která je v Číně udělována jednou za čtyři roky nejlepším románovým dílům.