Může být pro člověka vnitřně přínosná práce řidiče trolejbusu? Perly božské moudrosti leží všude kolem, bývají k nalezení i na zcela neobvyklých místech. Stačí jen mít oči k vidění a uši k slyšení: tak, jak je má člověk pokorný a plný úcty k plnosti bytí. Tomáš Komrska nám s humorným nadhledem, vlastním duši nezatížené egem, ukazuje průsvity věčného řádu, tak jak se mu v jeho každodennosti zjevují. Hravě transponuje z úrovně viděného a vnímaného do myšlenkové a spirituální roviny, všude nalézá nesporné paralely a vždy své zážitky promění ve zlato: skrze reflexi dochází k poctivému rozhodnutí stát se lepším. Jeho způsob bytí proměňuje i lidi kolem něj: nebojí se chovat nezvyklým způsobem, když jej k tomu vede srdce či svědomí, a umožňuje druhým objevit tvůrčí potenciál laskavosti, klidu, trpělivosti a odpuštění. Ano, řidič trolejbusu může ve své práci vnitřně růst každým dnem. A každý den může i druhým lidem ukazovat poezii, krásu a něhu v nitru bytí. Tomáš, osvobozený od pout konvenčního prožívání, to dělá. Ilustrace Jan Heralecký Ze slovenského originálu přeložil František Prokop, graficky upravil Tomáš Lanča.