Televize se stala technickou, sociální, ale i politickou konstantou novodobé historie. Podílela se na proměně mocenských praktik, zásadním způsobem posunula hodnotový žebříček a chování různých sociálních skupin i celých národů. Historii 20. století si bez ní nelze vůbec představit. Ačkoliv se v Československu začal televizní signál šířit éterem od 1. května 1953, šlo o vyvrcholeni dlouholetých snah sahajících hluboko do první republiky. Ve třicátých letech byla televize předmětem boje odborníků i radioamatérů a stranou nezůstávaly ani politické zájmy. O perspektivách televize pro vojenské účely během druhé světové války není třeba pochybovat, což ostatně dokládá celá severo-východočeská etapa jejího vývoje. K jak zásadnímu obratu ve vnímání televize vládnoucí stranou došlo po únorovém převratu roku 1948? Co přesně se onoho památného dne, kdy bylo vysílání zahájeno, odehrálo? Co bylo v následujících měsících na programu? Jak se vyvíjela Československá televize do okamžiku, než získala právní subjektivitu a nabalila na sebe milion koncesionářů? Na to se snaží odpovědět tato kniha.