Ne vše, co nám bylo předkládáno v době totalitního režimu bylo pravdivým svědectvím událostí roku 1945. A pokud by odešli poslední očití svědkové oněch událostí, nikdy bychom se pravdu nedověděli. Naštěstí se lidé nebáli psát a hovořit o těchto dějinných zvratech tak, jak je sami prožili ve svém dětství a mění tak náš pohled na dobu, kterou bychom nechtěli prožít. Tato kniha je souborem vzpomínek pamětníků druhé světové války, výpisů z rodinných kronik a písemně podaných autentických výpovědí, které jsou mnohdy skutečně otřesné. Snad po přečtení této knihy pochopíme, jak je důležité lidské vyprávění a naslouchání odkazům, které nám jsou předávány. Válečné dítě vnímalo smrt a krutost svým osobitým způsobem a vidělo to, co dospělý neviděl. Bylo tam, kam se jiný bál jít a slyšelo to, o čem se nesmělo hovořit. Díky posledním pamětníkům tak můžeme spatřit válku v jiném rozměru a poopravit spisy kronikářů.