Tak jsem napsal knihu. Léta jsem přemýšlel, že to udělám, a dokonce jsem dostal pár pochybných nabídek. ("Je to hračka! Stačí udělat čtyři hodiny rozhovorů, najít někoho, kdo to za tebe napíše, dát tvůj obličej na obálku a bude to!") Rozhodl jsem se, že svoje příběhy napíšu, jak jsem to dělal vždycky – vlastní rukou. Jsou jako píseň, kterou jsem nahrál a nemohu se dočkat, až se o ni podělím se světem, nebo čtení primitivního deníkového záznamu ze zašpiněného sešitu. Nebo dokonce poslech svého vlastního hlasu, který se v dětství odrážel od plakátů Kiss u mě v pokoji. Rozhodně to neznamená, že bych končil s prací, ale dává mi to možnost si trochu posvítit na to, jaké to je být klukem ze Springfieldu ve Virginii, který kráčí životem a zároveň si plní všechno, o čem jako mladý muzikant snil. Povím vám, jak jsem v osmnácti letech vyrazil na turné s kapelou Scream, hrál s Nirvanou a Foo Fighters, jamoval s Iggy Popem nebo vystupoval na Oscarech. Tancoval jsem s AC/DC a Preservation Hall Jazz Bandem, bubnoval pro Toma Pettyho a potkal jsem se se sirem Paulem McCartneym. Vyprávěl jsem pohádky na dobrou noc s Joan Jett a jednou jsem se i náhodou setkal s Little Richardem. A pak jsem taky letěl přes půl světa, abych si užil velkolepou noc se svými dcerami. A je toho ještě o tolik víc. Těším se, až pro vás s velkým nadšením zaostřím objektiv, díky kterému tyto vzpomínky vidím o něco ostřeji.