Československé vězeňství prošlo ve druhé polovině 20. století výraznými změnami. Po druhé světové válce zde vládla represe a dehumanizace. V šedesátých letech vývoj vězeňství následoval proměnu společnosti. Represivní přístup začal být považován za neefektivní a cílem měla být resocializace odsouzeného na základě odborných výzkumů. V období tzv. normalizace vězeňská zařízení prostoupila disciplinace a požadavky na plnění neúměrných pracovních norem. Po roce 1989 muselo dojít k zásadní transformaci celého systému. Jak se vězeňství od šedesátých let vyvíjelo a jaké myšlenky v převýchově byly uplatňovány? S jakými podmínkami se nejenom političtí vězni museli vyrovnat? Jak personál přistupoval k odsouzeným a obhajoval použití disciplíny a těžké práce? To jsou otázky, na které se tato kniha snaží odpovědět. Ukazuje, že se ve vězeňství zrcadlí charakter celé společnosti a mnohé o ní vypovídá.
