Život Jana Chrysostoma, nejplodnějšího autora řecky hovořící starověké církve, se odvíjel ve dvou protilehlých amplitudách: nejprve ho vynesl na konstantinopolský biskupský stolec a do nejvýznamnějších kruhů východořímské církevní politiky, aby ho pár let nato uvrhl do ponižujícího vyhnanství, kde také po třech letech zemřel. V exilu začal rozvíjet bohaté korespondenční styky se svými přáteli a vlivnými osobami tehdejších světských i církevních kruhů. Na samý závěr života sepsal pro své pronásledované přátele také dva rozsáhlejší spisy, které se zamýšlejí nad utrpením. Nabízejí dva vzájemně se doplňující způsoby, jak soužení hodnotit a snášet: první vychází ze zásad stoické filosofie, druhý z křesťanských předpokladů nepoznatelnosti Božích záměrů. Oba tyto spisy jsou v knize představeny v českém překladu s podrobným literárním a teologickým úvodem.