Ve své páté sbírce Jan Laňka komentuje život kolem sebe. Zaujme už titulní básní Šum v podvědomí, která dala sbírce jméno: Jsem člověk z masa, krve, plno kostí / Ochočen matkou, otcem, společností / A pod tíhou evoluční křivky v grafu / jen si tak někdy poeticky krafu. Přestože se v řadě z básní dotýká mezilidských vztahů, nikdy jeho básně nevyznívají bezvýchodně. Kniha je doprovázena fotografiemi Tomáše Bohánka, na kterých je autor zachycen v masce klauna, který pozoruje své okolí, a básně pak fungují jako jeho pomyslný vnitřní hlas. Jako překvapené podivení, jak jsme schopni se svými životy nakládat. Autor nesoudí. Jen dává nahlédnout do svých myšlenek: Donedávna jsem ani nevěděl, že ho mám / Našel jsem cestu k svému srdci / Už ho jen tak lacině nenosím / Naslouchám jeho hlasu s pocitem / jako bych ho znal léta!.