Tato kniha se věnuje pojetí střední Evropy v podobě, v níž se stalo ústředním pojmem kulturně-politických esejů Milana Kundery, ale i součástí estetického programu moderního románu, k jehož dědictví se Kundera hlásí. Autor knihy ukazuje a dokládá souvislejší zdroje a trvalejší kořeny Kunderovy otázky po významu pojmu střední Evropy, a souběžně na rovině románové poetiky analyzuje, za jakých podmínek je o něm možné přemýšlet jako o pojmu, který má svůj pevný základ v použitých narativních postupech i sjednocujícím celku fikčního světa. Na naratologickém přístupu založená analýza se zaměřuje na výrazové prostředky, jejichž prostřednictvím Kunderovo vyprávění následuje a spoluutváří tvarové dědictví středoevropského románu jako součásti románu moderního, který formuje estetiku reagující na etické otázky moderního světa.