Štěstí je dnes předmětem zvýšeného zájmu společenských věd i široké veřejnosti. Také teologie se pokouší najít k němu opět cestu a prokázat, že křesťanská víra nejen odkazuje k posmrtné blaženosti, ale také významně přispívá ke zvládání pozemského života. Kniha reflektuje současné teologie štěstí a poukazuje na rozdílný přístup v protestantské a katolické tradici. Jako klíčové se ukazuje být hodnocení významu lidského jednání pro dosažení zdařilého života. Pojem Božího požehnání, vztahující se k lidskému činu, dokáže propojit lásku k bližnímu a sebelásku v jeden celek, který zkušenost štěstí umožňuje.
