"Co je to štěstí? Mít radost na duši a neubližovat tím druhým. Může tak být, milý čtenáři? Moje duše se raduje na cestách. A taky se raduje, když sem tam žije pro druhé. A taky ví, že některé dálky již prostě nevedou dál. Že je dobré některé hry vědomě ukončit, určité kruhy vědomě uzavřít. " Těmito slovy uvádí autor svoji knihu věnovanou cestám na kole. Rozdělil ji na dvě části. V první popisuje putování podél hranic nesmírně zajímavé a krásné země. Bylo při ní třeba překonat prudká horská stoupání, zasněžené silnice a nekonečné kilometry hlubokými lesy či širými rovinami. Dny plné deště a zimy se střídaly s dny úmorného horka. To vše se dalo prožít během necelých tří tisíc kilometrů. Ona země leží v samém srdci Evropy a dnes by čtenář marně hledal její název v mapách. Ta kouzelná země se kdysi jmenovala ČESKOSLOVENSKO. Ve druhé části knihy jsou zajímavá vyprávění o jeho dřívějších cestách do zahraničí i u nás. Podkarpatská Rus, Rumunsko, Albánie, ale i výjezdy na Sněžku, Ještěd nebo Děčínský Sněžník. Povídání o tom, co vše se dá prožít na dalekých kolopoutích, i jak krásné může být putování s dětmi po hrázích jihočeských rybníků. Nejedná se o ryzí cestopis, ani to není průvodce. Je to svěží vyprávění člověka, který má za sebou těžkou životní zkoušku a psaní mu v ní pomohlo. Stalo se mu v jistém smyslu i drogou. Povolenou a mysl osvobozující.