Skladbičky vznikaly podle potřeby žáků zlepšit tvoření tónu a tím i funkci pravé ruky, zlepšit pozici prstů na hmatníku a zdokonalit základní prvky kytarové hry. Každá skladbička má tedy určitý metodický záměr. Technika hry, která je zde charakterizována častějším vydržováním prstů levé ruky na strunách s prozníváním strun a v pravé ruce „následnou přípravou“ a hrou ze strun, umožňuje již od úplného začátku lepší a konkrétnější výrazové prostředky pro přednes s adekvátní artikulací. Nejsou to ale etudy, které by měly techniku hry rozvíjet, nýbrž přednesové skladbičky, ve kterých je konkrétní zlepšená technika hry začleněna do muzikálního přednesu. Proto je potřeba skladbičky nejen „odehrát“, ale přitom také podporovat spontánní dětskou muzikalitu.
