Publikace J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup. Oba autoři se u nás významně zasloužili o to, aby se péče o opuštěné děti sestávala z vhodné kombinace péče ústavní a podporované péče rodinné či pěstounské. Ovlivnili též zakládání prvních SOS dětských vesniček. Psychická deprivace v dětství je stále doporučovanou základní literaturou pro studenty psychologie, pedagogiky a sociologie, ocení ji však každý, kdo se věnuje problematice ohrožených dětí. Čtvrté vydání díla je opatřeno předmluvou profesorky Vágnerové a aktualizovaným výběrem literatury k tématu.