Kniha představuje historii kapucínského řádu v českých zemích raného novověku z hlediska konkrétních rolí, v rámci kterých působili na tehdejší společnost. Kapucíni byli činní především jako kazatelé, misionáři, zpovědníci, diplomaté, vojenští kaplani, ošetřovatelé nemocných během morových epidemií, spisovatelé, organizátoři duchovního života, knihovníci či lékárníci. Tyto oblasti jejich činnosti jsou v knize reflektovány jednak v obecné rovině (například kazatelství, misie, caritas v době morových epidemií atd. ), jednak konkrétně formou životopisů významných členů řádu, kteří působili v českých zemích (Valerián Magni, Vavřinec z Brindisi, Basilius z Aire či Marek z Aviana). Kniha je mj. též doprovodnou publikací ke stejnojmenné výstavě na pražské Loretě.