Dílo Kristiana Mikulejského velice osobitým způsobem reflektuje události minulého století. Autor uráží, pošklebuje se, šaškuje, tvrdě útočí i sprosťačí - aby si čtenář nevšiml, že s ním lomcuje bezmocný vztek. Ale i smutek za ztraceným rájem dětství, za pošlapanou noblesou a deformovaným charakterem české společnosti. Svérázný, často absurdní humor, nadsázka a karikatura buď šokují, nebo mnohdy zůstanou nepochopeny. Text je plný hry se slovy a pojmy, prolínání skutečnosti s fantazijními představ ami. "Potřebuji, aby se tam objevilo srdce i rozum. Některé drasťáky pokládejte za zkoušku čtenáře". Celým dílem prostupuje fascinace ženou. Od obdivného uctívání matky, chlapeckého poblouznění půvabnou vychovatelkou, až k mnoha erotickým dobrodružst vím, provázejícím autorův život až do stáří.
