Pozdní práce Jeana-Françoise Lyotarda prozrazují hlubokou nedůvěru vůči “nelidskému” – procesu, ve kterém jsme “dehumanizováni” silami “vývoje” (tj. pokročilého kapitalismu). V extrémních případech dokonce zjišťujeme, že ony síly plánují nahradit nás počítačovou technologií. S ohledem na moc, kterou třímá “techno-věda”, se Lyotard obává o naši budoucnost a vyzývá nás, abychom vzdorovali tomuto směřování k “ne-humanismu”. Jestliže se však kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že nehumanismus už tu je s námi v mnoha podobách: lékařská technologie, umělá inteligence a umělý život jsou toho výraznými příklady. Hranice mezi lidstvem a technologií se stále více zamlžuje a najde se mnoho takových, kteří jsou ochotni tento vývoj obhajovat a spatřují v něm naši budoucnost. V této debatě je v sázce samotná koncepce toho, co to znamená být lidský. Lyotardova otázka “Co když pro lidstvo je ‚správné‘ právě to, aby bylo obýváno nelidským?” má pro nás pro všechny kritické důsledky.