V knize Proměny hudebního neoklasicismu se autor zaměřil na jednu ze základních vývojových linií hudby 20. století, reprezentovanou např. Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem, Paulem Hindernithem, Arthurem Honeggerem, Bohuslavem Martinů a dalšími světově proslulými hudebními skladateli. Neoklasicismus ovšem nepředstavuje neměnný umělecký směr (ostatně ani vymezení tohoto pojmu není zcela jednoznačné), ale prochází vlastním vývojem, obohacuje se vlivy nonartificiální hudby, zejména jazzu a etnické hudby, a vyrovnává se samozřejmě s podněty mimohudebními. Množství cenných postřehů a rozborů věnovaných symfonickým, komorním a hudebně dramatickým skladbám autor dokládá četnými notovými příklady, kniha je přitom napsána srozumitelně a čtivě a nabízí řadu podnětů a východisek také k úvahám o současných hudebních trendech.