Věřící fotbalisté vbíhají na trávník a na prsou vykreslí rukou pověstný křížek. Jako by říkali: ‚Bože, prosím, ochraňuj mě a přej mi štěstí. Lionel by takový obrázek malovat nemusel, protože fotbalový bůh, ač není, tak v jeho případě snad někde existuje a zázračného chlapce stráží snad od kolébky, aby ho zároveň obdařil geny umělce. Ano, tam někde v argentinském Rosariu se před šestadvaceti lety narodil fotbalový Einstein. Jak Albert automaticky řešil matematické a fyzikální záhady a objevoval neobjevitelné, tak Leo strojově probíhá obranami soupeřů a střílí branky, povětšinou, učebnicové, úžasné. Vše vyhlíží jednoduše a samozřejmě, jako když vás paměť vrací k nejúžasnějším okamžikům fotbalové historie, a najednou zjišťujete, že tato historie by byla ochuzena právě o Messiho, anebo spustíte brankostroje na playstationu. Pomoc a ochranu Boha jako by nepotřeboval, Bůh žije a hraje v něm samotném a on to moc dobře ví, a i proto po každém gólu vystřelí své ruce k nebi.
