Práce se zabývá filozofickými aspekty díla jednoho z nejvýznamnějších židovských myslitelů současnosti, v němž se spojuje hluboká znalost židovské náboženské tradice a moderního vědeckého a filozofického myšlení. Nejde ovšem o nějakou lacinou apologetickou syntézu západního modernismu a židovského tradicionalismu, ale o vyjádření bytostné shody principů židovského náboženství s moderním vědeckým racionalismem. Autor postihuje jednak vlivy, které se uplatňovaly při krystalizaci Solovějčikova filozofického myšlení, jednak východiska a směry Solovějčikova vlastního filozofování. Klíčovým slovem Solovějčikovy filozofie je tradiční pojem halacha, který Solovějčik povyšuje na univerzální hermeneutický klíč otevírající nečekané možnosti zakoušení světa, a tedy i cestu k pochopení smyslu lidské existence.