V osudných okamžicích moderních dějin se prosazuje akce, která pod rouškou základního kamene demokracie - vlády lidu, ničí demokratické instituce a nastoluje společnost nerovnosti a nesvobody. Demokracie se tak ocitá ve stínu velikosti impozantní hrozivé ideje (fašismus, komunismus, terorismus), která svou lákavostí a úděsností vytěsňuJe demokracii z myšlení lidí a nechává ji živořit na pokraji existence. Zároveň však není demokracie tak zcela bez viny na tom, že ztratila moc a nechala se zatlačit do defenzivy, že vydala napospas ideu svobody člověka. Neprozřetelnost a naivita těch, kteří strážili prapor demokracie, umožňuje nástup extremismu. který využívá přirozených slabostí lidí, aby ovládl kraj, zemi či celý svět. A to je právě ten druhý význam titulu Demokracie ve stínu. „Demokracie`, která se smířila s extremistickými postoji a dokonce je přijala za své. Demokracie, která se podílí na moci svého nepřítele, kterého dříve prohlašovala za vtělení zla. Demokracie kondolující na svém.