Komenský se znovu ukazuje jako dobrý znalec nejen Písma samotného, ale také lidské duše, lidského života i lidského soužení. Zná dobře lidská pokušení i lidské touhy: „Když nám nad hlavou začne zuřit vichřice (které ve světě musejí přicházet), náhle nevíme kudy kam, staráme se, strachujeme, trápíme se a naplníme si život nebezpečím,hrůzami a děsem. Také se víc, než by bylo zdrávo, zaobíráme různými prostředky, buď že je máme, nebo že nemáme. “ Jeho srdce bylo srdcem pastýře Kristových beránků, který hledá pro Boží ovečky cestu na bezpečná místa, na klidné pastviny u pokojných vod. Jeho cílem je najít střed (centrum), hlubinu svého vlastního života, která může být v plnosti odhalena jenom tehdy, když všechno dospěje na své místo a neklidné srdce člověka spočine v Bohu.