Kniha Michaila Bachtina Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance patří ke klasickým dílům historické literatury druhé poloviny 20. století. Po svém vydání v ruském originálu byla velmi záhy přeložena do všech světových jazyků a stala se modelovou studií o středověké a renesanční smíchové kultuře. Bachtin v ní prostřednictvím Rabelaisova románu Gargantua a Pontagruel objevil téma karnevalu, světa převráceného naruby, zábavy, narážek a veselosti, jež byly považovány díky asketickým přístupům středověkých mnichů za cizí kultuře 13. -17. století. Prostřednictvím mistrné analýzy jemného přediva tohoto myšlenkově bohatého románu se dostává na samu dřen lidové kultury, jež v jeho očích osciluje mezi světem literátů a nevzdělaných laiků.