Studie na téma vztahu člověka a prostředí, které obydluje, vychází z poznatků kulturologie a kulturní a sociální ekologie, ale směřuje spíše do oblasti environmentální filozofie a etiky. Je rozdělena do tří celků: první shrnuje a hodnotí dosavadní vývoj v oboru ekologické etiky (antropocentrické versus neantropocentrické koncepce) a ústí ve formulaci postoje nazvaného pokorný antropocentrismus; druhý pojednává o fenoménu takzvaného znovuzakouzlení světa na základě rozboru díla Maxe Webera a třetí nese název Přijetí závazku vůči životu a je syntézou učení Alberta Schweitzera a Hanse Jonase. Pokorný závazek vůči světu má být pro současnou západní společnost vodítkem k ekologicky odpovědnému uvažování o člověku jako faktoru proměn na tváři Země.