Zelení muži. Pokud si neuvědomíme jejich existenci, jsou neviditelní. Nevnímatelní. Jakmile zjistíme, že existují, dokáží se neuvěřitelně zpřítomňovat. Pozorují nás z nečekaných míst. Jako kdyby právě v tom byl jejich smysl. Mají vždy nadhled. Jsou vždy umístěni nad našimi hlavami, to je snad jediné pravidlo, které můžeme prokázat. Ostatní pravidla velice svobodně porušují. Jsou hmatatelní, zachytitelní a přece působí jako přízraky. Jako pozorní obyvatelé jiných světů. Nahlížejí do našeho světa bez valné účasti. Z nějakého důvodu je jejich přítomnost důležitá zejména v posvátném prostoru, kam ovšem na první pohled nepatří. Vše, co o nich bylo napsáno, se opírá o pouhé hypotézy. Zelení muži jsou opravdu suverénně tajemní. Někdy máme dojem, že o nás vědí více než my o nich. Rozmlouvat o zelených mužích by pak mohlo znamenat rozmlouvat vlastně s nimi. I když předem víme, jak jsou na slovo skoupí. Z úst jim přece místo slov vyrůstají listy… Soubor studií a reflexí zabývajících se tématem a typologií "zelených mužů" ve středověké sakrální architektuře a v renesanci. Kniha intrepretuje archetyp zeleného muže v různých kulturách a předběžně mapuje jejich výskyt na našem území.