Kniha je věnována hrůznému třicetiletému výročí strašlivé tragedie v Černobylu, kdy Evropa stála na okraji vlastní existence. Nocí, z 27. na 28. dubna 1987, se také začíná příběh šesti českých nukleárních dětí, které na následky výbuchu zmutovaly v příšerky co bylo potřeba skrýt před zraky socialisticky hýčkané veřejnosti a v tichosti se jich zbavit. Pouze jedno z nich , s drobnějším násedkem jaderného výbuchu, se zachránilo a pokusilo začlenit do společnosti. První část hořké trilogie o ztraceném charakteru malého národa uprostřed Evropy, se stala vlastě jedinou knihou která v pietě připomněla že Černobyl je stále plný bolesti a ve speciálních sanatoriích si strašák jaderného ozáření vybírá neustále svojí daň. Děj výrazně polemizuje i s otázkou alkoholismu v české společnosti jako řešení všech absurdit, kteríé žití v současné době nabízí a vysvětluje proč tolik lidí stále častěji utíka ke stimulátorům před nesvobodou která nás všechny svírá stále pevněji. Navzdory vážnosti tématu se však jedná o veselou knihu, přímo předurčenou pro časy blahobytu na které se nad našimi hlavami blýská víc a víc.