Kniha představuje zatím poslední výsledek dlouhodobého výzkumného projektu zaměřeného na vývoj a proměny české společnosti v období komunistického režimu. Celkem čtyři studie se vztahují především k poslednímu dvacetiletí existence režimu, tedy k období tzv. normalizace. Příspěvek Lenky Kalinové se věnuje proměnám sociálního postavení a postojům dělnictva v období vrcholné snahy režimu o vybudování sociálního státu v letech 1969–1989. Cílem koncentrovaného režimního úsilí byly právě a především ty sociální vrstvy, na jejichž podpoře, jakkoli formální a neautentické, přežití režimu záviselo, tedy v prvé řadě dělnictvo. Tomáš Vilímek učinil předmětem své studie všestranný výzkum vývoje v jednom z nejprestižnějších průmyslových podniků komunistického Československa, mladoboleslavské Škody AZNP. Přesvědčivě líčí a analyzuje neschopnost a nemohoucnost režimu efektivně provozovat podnik, na němž měl mimořádný ekonomický, politický, sociální i bezpečnostní zájem. Květa Jechová se soustředila na závěrečnou etapu režimního projektu emancipace žen, který sice byl v normalizačním období doveden do zdánlivě úspěšného konce – z hlediska zaměstnanosti, přístupu ke vzdělání a sociálního postavení. Zároveň však ukazuje, jak byly takové základy emancipace křehké a v nových politických poměrech po roce 1989 se v mnoha ohledech ukázaly jako nedostatečné. V poslední z publikovaných studií se Milan Otáhal vrací ke klíčovému problému zdánlivé stability a následnému překvapivě snadnému zhroucení normalizačního režimu: k vztahům a vazbám mezi společností a ideologií a realitou komunistického systému po potlačení pražského jara.