Micha Gowiski (* 4. 11. 1934 Pruszków u Varšavy) patří mezi nejznámější současné polské literární vědce. Německou okupaci prožil v úkrytech v polském hlavním městě a na venkově. Roku 1955 absolvoval polonistiku na Varšavské univerzitě, v roce 1958 se stal asistentem v Literárněvědném ústavu (Instytut Bada Literackich, IBL) Polské akademie věd, v němž působí dosud. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let spolupracoval na neoficiálních přednáškách v rámci tzv. létající univerzity a publikova l také v podzemních nakladatelstvích. Zabývá se mj. tvorbou Juliana Tuwima, Bolesawa Lesmiana a Witolda Gombrowicze či obdobím Mladé Polsky. Je spoluautorem základních literárněvědeckých příruček, několik knih věnoval rozboru jazyka komunistického r ežimu. K popsání vlastní zkušenosti ukrývaného židovského dítěte se odhodlal víc než padesát let po válce až v této knize.