České dějiny středověku, především středověká historiografie a kultura středověku představují spolu s pomocnými vědami historickými a chronologií zvláště hlavní životní badatelská témata profesorky Marie Bláhové. Za zmínku stojí především vydání Historické chronologie (2001), překlady českých středověkých kronik a rada odborných studií k nim, zejména pak zpracování historického komentáře k publikaci Staročeská kronika tak řečeného Dalimila, jíž byla udělena v roce 1997 Cena rektora Univerzity Karlovy za nejlepší vědeckou publikaci v oboru společenských věd. Působení Marie Bláhové je pět desetiletí (od roku 1971) nerozlučně spjato s nynější Katedrou pomocných věd historických a archivního studia Filozofické fakulty UK, v jejímž čele stála v letech 2000 až 2019. Předkládaný výbor z neobyčejně bohaté publikační činnosti paní profesorky představuje skromný výběr, zdaleka nepostihující celé spektrum její odborné činnosti. Zařazeny tak byly primárně studie, zaměřené na problematiku narativních pramenů, oblast pomocných věd historických je reprezentována nepoměrně skromněji. Příkladem širokého záběru výzkumu k nejrůznějším otázkám dějin středových Čech jsou pak jednak statě o vzdělání a školách v přemyslovských Čechách, jednak studie o nejstarších špitálech evropských a pražském zvláště. Uspořádala Josefína Knoblochová ve spolupráci s Ivanou Ebelovou.